Rozhovor s Janou Drdáckou
Co pro vás flamenco znamená? Co vám eventuálně dalo a co vzalo?
Flamenco pro mě v současné době znamená bez nadsázky víceméně vše:
je to moje profese, můj denní chleba, můj koníček, moje vášeň,
moje vyjádření a zpracování všech životních zkušeností a emocí.
Zdá se, že je to i můj osud, flamenco si vlastně vybralo mě. Dává
mi radost, ale i sílu překonat v životě těžké chvíle. Vzalo mi
veškerý volný čas.
Jak a kdy se vůbec zrodil nápad založit tady flamenkovou skupinu
Arsa y Toma, vést kurzy, pro Čechy ne moc typického tance, stručně
by se tedy dalo říct „podnikat ve flamenku"? Přeci jenom český
národ není zas tak horkokrevný jako španělský, italský, nebo
národy latinskoamerické, jak se o nás dost cizinců mylně
domnívá. Spousta Čechů se nerozvážně vrhá do podnikání a po velice
krátké době jejich aktivity bohužel končí špatně. Myslím si, že to
s flamenkem bylo docela dost riskantní.
„Podnikání" ve sféře jakéhokoliv umění je riskantní, a nevím,
jestli se tomu vůbec dá říkat podnikání. Na trhu tance samozřejmě
funguje nabídka a poptávka, ale podléhá rychlým a nepředvídatelným
změnám v chuti klientely: chvíli je populární salsa, chvíli
flamenco... Já jsem o tomhle neuvažovala ani když jsem začínala
učit, ani když jsme s Danielem Gájou
zakládali skupinu Arsa y Toma. Jsem přesvědčená, že člověk nemůže dělat to, co je
populární, ale to, bez čeho nemůže žít. Skupina Arsa y Toma se
poprvé představila pražskému publiku v březnu 2001 při
příležitosti otevírání flamenkových kurzů. Začali jsme se
formovat v létě 2000, tehdy pouze ve čtyřech bez zpěvu. Všichni
jsme cítili osobní potřebu se flamenku věnovat intenzívně a
zároveň seznámit české publikum s touto úchvatnou a bohatou
kulturou jižního Španělska. Do našeho vzniku v Čechách žádná
flamenková skupina nepůsobila a Češi znali flamenco snad pouze
z filmů Carlose Saury. Dodnes zde existuje plno mylných představ
o této hudbě a tanci, bohužel i díky některým jedincům, kteří své
výstupy vydávají za flamenco, přesto, že to jsou velmi svévolné
variace, a tak se snažíme ve skupině působit i osvětově.
Navážu tak trochu na předešlý dotaz: Viděla jsem několik
vystoupení skupiny Arsa y Toma v divadle, chodím k vám na taneční
kurzy do studia ... Divadla byla přeplněná, po představení vždy
následoval dost bouřlivý potlesk. Totéž se dá říct i o kurzech,
kapacita studia nestačí, téměř každý rok se vám hlásí větší počet
dívek, musíte tak otevírat pro začátečníky i nějaký kurz mimo již
stanovený program. České dívky a ženy odcházejí z hodin flamenka
nadšené... Z mého pohledu, tj. diváka a žákyně, bych řekla, že máte
určitě velký úspěch. Jak to vidíte a cítíte vy z té druhé strany,
tj. z pohledu tanečnice a lektorky?
Úspěch je kategorie, kterou se hodnotí jakékoliv úsilí zvenku.
Zevnitř je důležitý především pocit z vykonané práce: těším se z
pohody a příjemného prostředí, které vládne na mých kurzech,
velice si vážím každého projevu pozitivního ohlasu na moji výuku a
totéž platí pro moje jevištní výkony. V obou sférách je pro mne
důležitá zpětná vazba: kritika, recenze, komentáře lidí
zasvěcených i laiků a především dobré rady. Moje práce při výuce
i na jevišti je doslova dávat lidem kus ze sebe, na jevišti jdu se
svojí kůží a s emocemi na trh – ne každému se musí tento tanec a
moje interpretace líbit, ale neměly by nechávat diváky chladné,
snažím se, aby na ně zapůsobila jejich upřímnost a čistota; při
učení se snažím studentům předat maximum toho, co sama umím, i
lásky k tomuto umění.
A nyní k samotnému tanci: Mnoho lidí-laiků dívající se na
flamenková vystoupení soustředí svou pozornost asi převážně na
nohy tanečníků. Oceňují spíše umění nohou, tedy umění „dupat",
protože je to nejen vidět, ale hlavně i dost slyšet. Většina
z nich se domnívá, že „dupání" je z flamenka snad nejtěžší prvek.
I já jsem si do nedávné doby myslela totéž. Naučit se dupy je
velice těžké, ale nyní nabývám názoru, že snad ještě těžší je
naučit se pohyby rukou. Vím, že než jste začala s flamenkem, jste
vyzkoušela mnoho tanců. Určitě vám znalost některých prvků tak
musela ulehčit studium flamenka. Nebo ne? Co pro vás v začátcích
bylo nejtěžší? A co je pro vás nejtěžší nyní, téměř po sedmileté
praxi?
V každé fázi bylo obtížné něco jiného: ze začátku to byla opravdu
technika nohou – je to ostatně většinou to první, co i laici
obdivují a považují mylně za nejtěžší. Dále pak koordinace pohybů
celého těla a plynulost a přirozenost pohybů. V současné době se
potýkám s nalezením vlastního stylu a tak i cesty, kterou by se
můj tanec měl do budoucna ubírat.
Vzhledem k počtu kurzů, které pořádáte prakticky každý den v
týdnu, máte ještě vůbec čas na vlastní trénink a odpočinek?Jak
často trénujete a jakým způsobem relaxujete?
Času na tréninky mi nezbývá tolik, jak bych si přála. V poslední
době trénuji sama i se skupinou spíše nárazově před vystoupeními.
Času na relax také není příliš, ale někdy si tělo i mozek řeknou
samy a nedá se nic dělat. V zimě ráda lyžuju a chodím do sauny,
v létě si nejlépe odpočinu na kole, v lese nebo u rybníka. Ve
Španělsku je mi nejlépe u moře, ale jinak příroda v naší zemi je
pro mne ráj!
Absolvovala jste ve Španělsku hodně kurzů s různými profesory.
Který kurz se vám dosud nejvíce líbil a proč? Ze kterého máte
nejhezčí nebo naopak nejhorší zážitek?
Každý kurz mne velmi poznamenal a věřím, že z dlouhodobého
hlediska jsem si něco pozitivního odnesla i z kurzů, kde můj
bezprostřední pocit byl vzhledem k aroganci profesorů spíše
negativní. Silné emoce, jak pozitivní, tak negativní, jsou
součástí flamenka ve Španělsku prostě i na sále, zažila jsem hádky
mezi profesorkou a kytaristou, odchod plačících studentek u jiného
profesora, výhazovy, frustrace, silná slova, ale i dojetí, objetí
a pláč z krásných zážitků. I z tohoto důvodu jsem přesvědčena, že
bez častých návratů do Andalusie se nikdo flamenku doopravdy
věnovat nemůže, ta kulturní atmosféra, ze které toto umění tolik
čerpá, se nedá přenést.
Ráda se vracím k Matilde Coral – tato starší dáma toho mnoho
pamatuje a výuku prokládá historkami z raných dob flamenka; a
k Juanovi Polvillovi a Rafaele Carrasco vzhledem k přátelské
atmosféře, která na jejich kurzech panuje.
A na závěr: Jaké plány máte se skupinou do budoucna?
V současné době se soustředím na práci v tanečním triu s Edou
Zubákem a Peťou Šťastnou, se kterými vystupujeme na reprodukovanou
hudbu. Hudební složka skupiny Arsa y Toma je totiž nyní vzhledem
k dlouhodobé absenci kytaristy a hudebního vedoucího skupiny
Daniela Gáji neaktivní. Až se dá celá kapela zpět dohromady,
připravíme další celovečerní divadelní program, který by měl
navázat na předchozí projekty Color Flamenco (2004-2005)
a Tierra de Flamenco (premiéra 1.6.2005 Švandovo divadlo). V mezidobí
hledáme kytaristu, perkusionistu, zpěvačku a možná i časem další
hudebníky pro menší představení a komorní flamenkové akce.
Česká flamenková tanečnice a lektorka Jana Drdácká se narodila
13.3.1975 a bydlí v Praze, v letech 1995-1999 vystudovala
University of Oregon v USA, obory - Mezinárodní studie
v oblasti kultury a komunikace a románské jazyky (fr.,šp.).
Umí dobře španělsky, francouzsky a anglicky. Flamenco tancuje
více než 7 let a v roce 2002 si otevřela soukromé taneční
studio, kde vyučuje tento tanec pro veřejnost i profesionální
tanečníky.
Flamenco studovala v Čechách, USA a zejména ve Španělsku u
následujících profesorů:
- Sevilla, Španělsko – Manuela Ríos, Pastora Galván, Rafaela
Carrasco, Juan Polvillo, Manolo Marín (stipendium od jednoho
z nejlepších mistrů tradičního sevillského flamenka).
- Córdoba, Španělsko – Eduardo Lozano, Javier Latorre (kurz
specializovaný na tvorbu choreografie s kytarovým doprovodem)
- Jerez de la Frontera, Španělsko – Alejandro Granados, La
Chiqui, Ana Maria Lopez, Merche Esmeralda, Matilde Coral, Israel Galván, Mercedes Ruiz
- Barcelona, Španělsko – La Tani, Antonio Canales
- New York, Oregon, USA – José Molina
Flamenkové vzory: Rafaela Carrasco,
Carmen Amaya, Cristina
Hoyos
Se kterou zahraniční flamenkovou osobností by si přála setkat
a popovídat si o flamenku: S Antoniem Gadesem – bohužel se mi
to již nesplní, protože zemřel…
Se kterým tanečníkem by si ráda zatancovala:
Zatím mne tímto směrem nikdo neinspiroval, Joaquína Cortése
bych asi neodmítla, ale jako taneční partner mi naprosto
vyhovuje můj kolega Eduard Zubák :-) .
Oblíbení herci a zpěváci: herců málo, zpěváků mnoho…
Nejhezčí film: Mám ráda díla Jima Jarmusche, bratrů Coenů,
Pedra Almodovara a Carlose Saury.
Oblíbená kuchyně, jídlo: thajská kuchyně, ryby a mariscos v
Andalusii
Koho si v životě nejvíce váží: svých nejbližších – rodičů,
bratra, přítele a stoleté babičky :-) .
Životní krédo: Dělat v životě něco, co dobře umím, za čím si
stojím, a čím můžu těšit druhé.
