Joaquín Grilo
„Pro umělce je nejdůležitější být upřímný. Člověk na
jevišti ukazuje to, čím je v životě. Choreografie musí být
tou největší pravdou, která existuje. Alespoň v mém případě
vždy odráží okamžiky, které právě prožívám. Vždycky chci
ukázat publiku věci, které si jednu po druhé odkrývám ve
studiu. Právě v tuto chvíli je pro mne důležitý tanec, ale
třeba zítra zjistím, že už mi dál neposlouží k ničemu,
protože se vydám jinou cestou.”
JOAQUÍN GRILO MATEOS, který patří k současným předním
španělským flamenkovým tanečníkům, se narodil 20. června
1968 v Pozo Olivar, Jerez de la Frontera, Cádiz (Španělsko).
Začínal tancovat v devíti letech ve škole Cristóbala el
Jerezano, svého prvního učitele. V roce 1981 přestoupil do
tanečního studia Fernanda Belmonteho a Paka del Río, kde se
za krátkou dobu začlenil do balletu Albarizuela, založeného
těmito profesory, ve kterém brzy obsadil post prvního
tanečníka. Se skupinou Albarizuela, jejímž členem byl až do
roku 1988, realizoval různá turné po Francii, Anglii,
Švýcarsku, Izraeli, Japonsku, Maroku… též účinkoval v
programech několika italských, amerických a německých
televizních společností.
V roce 1983 sotva patnáctiletý Joaquín dosáhl prvních
úspěchů v Tel-Avivu a Jeruzalémě, která patřila k místům
jeho prvního účinkování za hranicemi Španělska.
V roce 1986 se rozhodl ukázat na XI. Concurso Nacional de
Arte Flamenco v Córdobě, kde obdržel vyznamenání Juana la
Macarrona. V témže roce účinkoval v londýnském divadle
Queen Elizabeth Hall. Na konci roku Joaquín Grilo tancoval
flamenco a zorongos ve Švýcarsku v recitálu o F. García
Lorcovi uváděného spisovatelkou Fina de Calderón. Ten byl
jedním z cyklu celkem třiceti recitálů následně pořádaných
po celé Evropě.
V roce 1987 byl vyhlášen vítězem taneční ceny španělského
televizního programu Gente Joven, kde jako členové poroty
zasedli takové osobnosti jako El Güito, Luisillo, Sara
Lezana, Blanca Del Rey a José Antonio - tehdejší ředitel
Ballet Nacional. Po tomto ocenění byl pozván do Sevilly,
aby zatancoval v královských Alcázares před španělským
královským párem a anglickou královnou, která byla na své
první návštěvě ve Španělsku.
V roce 1988 absolvoval třicetidenní turné po japonských
městech: Tokio, Osaka a Nagoya atd. Ve stejném roce byl
také pozván na pátý ročník sevillského Bienal de Arte
Flamenco.
V roce 1989 se představil ve Velkém divadle v Córdobě na
národním flamenkovém konkurzu, kde získal první cenu
Vicente Escudero. V tomto roce také účinkoval v několika
televizních programech „Puerta del Cante” na Canal Sur.
V roce 1990 se přestěhoval do Madridu, kde jako jeden ze
sólistů zaujal místo v Compañía Teatro Ballet Español, se
kterou se prezentoval na turné v Itálii, Francii, Německu,
Řecku a Argentině. Během téhož roku a části následujícího
pracoval i pro soubory tanečnic Loly Flores a La Tati, se
kterými uskutečnil turné po Irsku, Francii a Španělsku.
Dále byl pozván jako sólista na Muestra Joven del Flamenco
pořádané v Méridě.
V roce 1992 se prezentoval v Madridu na scéně Zambry po boku
Antonia Canalese, Cristóbala Reyese, Joaquína Cortése,
Joaquína Ruize a Adriána Galii. V témže roce spolupracoval
ještě na Luisillově choreografii Luna de Sangre v
madridském Teatro de la Villa, a opět s tanečnicí Lolou
Flores, která o tři roky později
zemřela.
Konec roku 1992 a začátek 1993 věnoval přípravě
choreografie En el Candela, která poté měla premiéru v
únoru v Taiwanu.
Po návratu z Taiwanu v březnu 1993 si vyzkoušel vystoupení
s pěti tanečníky nazvané Zambra v holandském městě Utrech,
a to u příležitosti festivalu, který se zde pořádá jednou
za rok a kterého se například zúčastnil i Manolete. Koncem
března 1993 byl povolán předním španělským kytaristou
Vicentem Amigo ke spolupráci na koncertu pod názvem De mi
Corazón al Aire, prezentovaného na festivalech: Grenoble
Jazz Festival XXI Edición, Festival de Jazz de Amiens,
Festival de Sarde a dalších. Následně, v dubnu 1993,
spolupracoval v madridském divadle Albéniz na vystoupení
pro Compañía de Joaquín Cortés.
Se stejnou skupinou si zatančil společně s Lolou Greco a
Joaquínem Cortésem v Bilbao (divadlo Arriaga) a v Caracasu
(divadlo Teresa Carreño).
Od roku 1994 kromě cestování se svým souborem na turné po
Spojených státech a Evropě účinkoval též na koncertech
slavného kytaristy Paco de Lucíi.
„Moc rád sdílím s dalšími lidmi; sdílet a darovat to jsou
věci, které mám na světě nejraději, proto jsem si naplno
užíval tanec s takovou geniální umělkyní, jako byla Lola
Flores, která mě pobláznila a nechala mě improvizovat,
takže každý večer vznikalo nové vystoupení, a taktéž jsem
vstřebal všechno, co jsem mohl od Paco de Lucíi. Kromě toho,
že vytvořil, ať chceš nebo ne, jeden ze základů současného
flamenka, je to skutečný mistr - v umění i v životě. Je to
člověk, kterého musel Bůh obdarovat výjimečným talentem již
při narození, a to dokazuje v každém momentě. Já cítím, že
když mi hraje k tanci, vždycky mi dává to nejlepší. Nikdy
nedělá věci jen proto, aby je udělal nebo aby je dokončil
co možná nejrychleji.”
V roce 1996 ve francouzském městě Marseille mělo premiéru
představení Apoteosis Flamenca, ve kterém účinkoval Grilo s
dalšími umělci jako jsou např. Beatriz Martín, Belen
Fernández a Javier Barón. Toto vystoupení bylo dále
uvedeno v Tunisu a na různých mezinárodních festivalech.
Úspěšně se prezentovalo v Oslu a v mnoha městech Francie a
Španělska.
V roce 1997 obdržel cenu pro tanečníka Galardón Al Baile,
udělovanou flamenkovým časopisem El Olivo na základě
hlasování čtenářů. V tomto roce dostali stejnou cenu i Paco
de Lucía v kategorii hra na kytaru a Enrique Morente ve
zpěvu. Následně se úspěšně prezentoval v Medinah Temple s
chicagským symfonickým orchestrem.
Rok 1998 začal zcela mimořádným úspěchem u odborné kritiky
během únorového působení v londýnském Peacock Theatre. Dále
se pak prezentoval ve Španělsku na Festival de Las Minas de
La Unión; kde účinkoval v novém vystoupení pod názvem
Samaruco, uvedeném ve městech: Barcelona, Paříž (Theatre
des Champs Elisèes), Valencie, Bilbao, Lisabon, Porto,
Brusel, Antverpy, Liége a mnoha dalších.
V říjnu 1999 založil svou první compañía a představil své
první dílo Jácara, flamenkové suite složené ze základních
palos de flamenco, ve kterém účinkovalo celkem třináct umělců.
Během roku 2000 představil toto vystoupení na významných
evropských festivalech a divadelních scénách. Jerez,
Logroño, Valencia, Sevilla, Córdoba, Pau, Granada, Málaga,
Mont de Marsan, Tampere, Córcega, Festival de Ravenna…jsou
jen některá z míst, kde Joaquín Grilo triumfoval a
zaznamenal velký úspěch.
V únoru 2001 na Festival de Jerez mělo premiéru De Noche:
další vystoupení Joaquína Grilo, po němž následoval
bouřlivý potlesk publika a velký ohlas odborné kritiky.
Také toto vystoupení následně představil na významných
mezinárodních tanečních a divadelních scénách.
„Kromě veškerých nápadů, příležitostí a štěstí, které máš,
musíš mít v každém okamžiku především ten správně promazaný
a nastartovaný motor, protože pokud ho nemáš, tak stejně
nedosáhneš ničeho... Rád pracuji sedm, osm hodin denně -
někdy sám, někdy s lidmi, kteří se mnou spolupracují... Co
se týče vystoupení, nelíbí se mi sestavovat věci způsobem,
kdy řeknu lidem "ty budeš dělat tohle a ty tamto". Rád se
snažím diskutovat se členy, kteří se mnou mají být na
jevišti, a to i přes to, že ve světě, kde každý běží na
jinou stranu, je to velmi obtížné. Pro vystoupení jako bylo
to mé poslední, je potřeba hodně disponibility, jak časové
tak umělecké, a to od všech členů. Je důležité obklopit se
lidmi, kteří tě znají dobře. Když například kytarista
zahraje na strunu smutně nebo vesele, není to proto, že by
se nechal ovlivňovat svými náladami, ale naopak, aby ti
pomohl dotvořit ucelený dojem celé choreografie.”
V letech 2001- 2003 často tvořil uměleckou dvojici s
Rosarií Toledo, která vystupovala také jako sólistka v jeho
choreografii Grilo. S touto tanečnicí se představil i v
roce 2004 v choreografii Formas y movimiento, na osmém
ročníku sevillského Bienal de flamenco.
K jeho nejnovějším dílům patří choreografie Tiempo, kterou
sestavil pro Ballet Nacional de España a která měla
premiéru 23. ledna 2006 v Palacio de Festivales de
Santander.
„Ke své práci potřebuji čas - veškerý pozemský čas. Být
hodiny zavřený ve studiu a zkoušet. Ale také hodiny k žití,
protože život sám, je to, čím lidé vyživují umění. Vždycky
jsem se snažil proniknout do různých prostředí, které mě
obklopovaly, mluvit s lidmi, chodit v noci do barů... Pro
mě bylo velmi důležité, když jsem mohl pracovat v tablau v
Barceloně, i sedm let, kdy jsem žil v Madridu a setkával se
tam se spoustou flamenkových umělců.”
Dne 24. února 2006 v divadle Villamarta Compañía de Joaquín
Grilo úspěšně zahájila desátý ročník Festivalu de Jerez se
svým vystoupením A solas, které bylo inspirováno tvorbou
Sergio Bambarena „El guardián de la luz”.
V březnu 2006 patřil spolu s kytaristou a skladatelem
Manolo Sanlúcarem k hlavním hostům druhého ročníku
Mezinárodního flamenkového festivalu v Paříži.
„Rád riskuji. Když jdeš na scénu s dobře nacvičeným a
nastudovaným tancem, tak nastupuješ jistě, ale je to jen
falešná jistota, protože každé přímé setkání se zpěvem,
publikem, je jako když vstupuješ do nějakého labyrintu, a
čím hlouběji chceš vstoupit, tím víc se v něm ztrácíš. To,
co potřebuješ, je riskovat. Strach, který cítíš v této
hloubce, tě vede ke skutečně upřímnému dialogu s těmi, co
jsou s tebou a k maximálnímu uspokojení.”
Jako lektor se Joaquín Grilo specializuje na výuku taneční techniky
převážně těchto flamenkových palos: Seguiriya,
Soleá, Alegrías, Farruca a Bulería.
„Já si nemyslím, že bych byl dosud v plné zralosti, ale
pokouším se o to. Domnívám se, že jsem začal zrát a že jsem
na dobré cestě. Rád si vychutnávám dobré věci, cítím se
maximálně otevřený a užívám si, když jsem zavřený ve studiu
a poslouchám hudbu, kde se snažím vytvořit s ní společný
jazyk, který by byl také mým jazykem - mým způsobem
vyjádření. Snažím se, aby tento jazyk byl pokaždé
bohatší.”
A jaký je názor naší přední flamenkové tanečnice Jany
Drdácké po vystoupení Joaquína Grilo v choreografii A
solas v únoru 2006 na Festival de Jerez?
„Joaquín Grilo se v současné době zřejmě stal tanečníkem
číslo jedna a tak nástupcem Antonia Gadese. Po Antoniovi
převzal úžasnou kombinaci, která ve flamenku není zas tak
častá, a to elegance a mužnosti. Jeho taneční styl vyniká
technickou brilantností a vysokou uměleckou kvalitou a
citem, které nikdy nenechávají diváky chladnými.”
CENY:
- MENCIÓN HONORÍFICA „JUANA LA MACARRONA” XI CONCURSO
NACIONAL DE ARTE FLAMENCO (Córdoba 1986)
- PRIMER PREMIO DE DANZA „GENTE JOVEN” (TVE)
- PRIMER PREMIO „VICENTE ESCUDERO” XII CONCURSO NACIONAL DE
ARTE FLAMENCO (Córdoba 1989)
- GALARDÓN AL BAILE „EL OLIVO” 1997
- COPA JEREZ 2001 (udělována Cátedra de Flamencología de
Jerez)
- PREMIO FLAMENCO HOY 2001 (udělována Ass. de críticos de
flamenco)
DISCOGRAFIE:
- 2002 CD „Oye cómo viene” - spolupráce s pianistou Chano
Domínguezem
- 2002 DVD „Mira cómo viene” - spolupráce s pianistou Chano
Domínguezem
- 2004 DVD „Directo Alemania 1996” - spolupráce s kytaristou
Paco de Lucía