  |
|
|
Kalendáře
Kytaristé
Zpěváci a zpěvačky
Skupiny
Tanečníci a tanečnice
Kytara a cajón
Diskuse
 |
Joaquín Grilo
„Pro umělce je nejdůležitější být upřímný. Člověk na jevišti ukazuje to, čím je v životě. Choreografie musí být tou největší pravdou, která existuje. Alespoň v mém případě vždy odráží okamžiky, které právě prožívám. Vždycky chci ukázat publiku věci, které si jednu po druhé odkrývám ve studiu. Právě v tuto chvíli je pro mne důležitý tanec, ale třeba zítra zjistím, že už mi dál neposlouží k ničemu, protože se vydám jinou cestou.” JOAQUÍN GRILO MATEOS, který patří k současným předním španělským flamenkovým tanečníkům, se narodil 20. června 1968 v Pozo Olivar, Jerez de la Frontera, Cádiz (Španělsko). Začínal tancovat v devíti letech ve škole Cristóbala el Jerezano, svého prvního učitele. V roce 1981 přestoupil do tanečního studia Fernanda Belmonteho a Paka del Río, kde se za krátkou dobu začlenil do balletu Albarizuela, založeného těmito profesory, ve kterém brzy obsadil post prvního tanečníka. Se skupinou Albarizuela, jejímž členem byl až do roku 1988, realizoval různá turné po Francii, Anglii, Švýcarsku, Izraeli, Japonsku, Maroku… též účinkoval v programech několika italských, amerických a německých televizních společností. 
V roce 1983 sotva patnáctiletý Joaquín dosáhl prvních úspěchů v Tel-Avivu a Jeruzalémě, která patřila k místům jeho prvního účinkování za hranicemi Španělska. V roce 1986 se rozhodl ukázat na XI. Concurso Nacional de Arte Flamenco v Córdobě, kde obdržel vyznamenání Juana la Macarrona. V témže roce účinkoval v londýnském divadle Queen Elizabeth Hall. Na konci roku Joaquín Grilo tancoval flamenco a zorongos ve Švýcarsku v recitálu o F. García Lorcovi uváděného spisovatelkou Fina de Calderón. Ten byl jedním z cyklu celkem třiceti recitálů následně pořádaných po celé Evropě. 
V roce 1987 byl vyhlášen vítězem taneční ceny španělského televizního programu Gente Joven, kde jako členové poroty zasedli takové osobnosti jako El Güito, Luisillo, Sara Lezana, Blanca Del Rey a José Antonio - tehdejší ředitel Ballet Nacional. Po tomto ocenění byl pozván do Sevilly, aby zatancoval v královských Alcázares před španělským královským párem a anglickou královnou, která byla na své první návštěvě ve Španělsku. V roce 1988 absolvoval třicetidenní turné po japonských městech: Tokio, Osaka a Nagoya atd. Ve stejném roce byl také pozván na pátý ročník sevillského Bienal de Arte Flamenco. 
V roce 1989 se představil ve Velkém divadle v Córdobě na národním flamenkovém konkurzu, kde získal první cenu Vicente Escudero. V tomto roce také účinkoval v několika televizních programech „Puerta del Cante” na Canal Sur. V roce 1990 se přestěhoval do Madridu, kde jako jeden ze sólistů zaujal místo v Compañía Teatro Ballet Español, se kterou se prezentoval na turné v Itálii, Francii, Německu, Řecku a Argentině. Během téhož roku a části následujícího pracoval i pro soubory tanečnic Loly Flores a La Tati, se kterými uskutečnil turné po Irsku, Francii a Španělsku. Dále byl pozván jako sólista na Muestra Joven del Flamenco pořádané v Méridě. 
V roce 1992 se prezentoval v Madridu na scéně Zambry po boku Antonia Canalese, Cristóbala Reyese, Joaquína Cortése, Joaquína Ruize a Adriána Galii. V témže roce spolupracoval ještě na Luisillově choreografii Luna de Sangre v madridském Teatro de la Villa, a opět s tanečnicí Lolou Flores, která o tři roky později zemřela. Konec roku 1992 a začátek 1993 věnoval přípravě choreografie En el Candela, která poté měla premiéru v únoru v Taiwanu. 
Po návratu z Taiwanu v březnu 1993 si vyzkoušel vystoupení s pěti tanečníky nazvané Zambra v holandském městě Utrech, a to u příležitosti festivalu, který se zde pořádá jednou za rok a kterého se například zúčastnil i Manolete. Koncem března 1993 byl povolán předním španělským kytaristou Vicentem Amigo ke spolupráci na koncertu pod názvem De mi Corazón al Aire, prezentovaného na festivalech: Grenoble Jazz Festival XXI Edición, Festival de Jazz de Amiens, Festival de Sarde a dalších. Následně, v dubnu 1993, spolupracoval v madridském divadle Albéniz na vystoupení pro Compañía de Joaquín Cortés. Se stejnou skupinou si zatančil společně s Lolou Greco a Joaquínem Cortésem v Bilbao (divadlo Arriaga) a v Caracasu (divadlo Teresa Carreño). Od roku 1994 kromě cestování se svým souborem na turné po Spojených státech a Evropě účinkoval též na koncertech slavného kytaristy Paco de Lucíi. 
„Moc rád sdílím s dalšími lidmi; sdílet a darovat to jsou věci, které mám na světě nejraději, proto jsem si naplno užíval tanec s takovou geniální umělkyní, jako byla Lola Flores, která mě pobláznila a nechala mě improvizovat, takže každý večer vznikalo nové vystoupení, a taktéž jsem vstřebal všechno, co jsem mohl od Paco de Lucíi. Kromě toho, že vytvořil, ať chceš nebo ne, jeden ze základů současného flamenka, je to skutečný mistr - v umění i v životě. Je to člověk, kterého musel Bůh obdarovat výjimečným talentem již při narození, a to dokazuje v každém momentě. Já cítím, že když mi hraje k tanci, vždycky mi dává to nejlepší. Nikdy nedělá věci jen proto, aby je udělal nebo aby je dokončil co možná nejrychleji.” V roce 1996 ve francouzském městě Marseille mělo premiéru představení Apoteosis Flamenca, ve kterém účinkoval Grilo s dalšími umělci jako jsou např. Beatriz Martín, Belen Fernández a Javier Barón. Toto vystoupení bylo dále uvedeno v Tunisu a na různých mezinárodních festivalech. Úspěšně se prezentovalo v Oslu a v mnoha městech Francie a Španělska. 
V roce 1997 obdržel cenu pro tanečníka Galardón Al Baile, udělovanou flamenkovým časopisem El Olivo na základě hlasování čtenářů. V tomto roce dostali stejnou cenu i Paco de Lucía v kategorii hra na kytaru a Enrique Morente ve zpěvu. Následně se úspěšně prezentoval v Medinah Temple s chicagským symfonickým orchestrem. Rok 1998 začal zcela mimořádným úspěchem u odborné kritiky během únorového působení v londýnském Peacock Theatre. Dále se pak prezentoval ve Španělsku na Festival de Las Minas de La Unión; kde účinkoval v novém vystoupení pod názvem Samaruco, uvedeném ve městech: Barcelona, Paříž (Theatre des Champs Elisèes), Valencie, Bilbao, Lisabon, Porto, Brusel, Antverpy, Liége a mnoha dalších. 
V říjnu 1999 založil svou první compañía a představil své první dílo Jácara, flamenkové suite složené ze základních palos de flamenco, ve kterém účinkovalo celkem třináct umělců. Během roku 2000 představil toto vystoupení na významných evropských festivalech a divadelních scénách. Jerez, Logroño, Valencia, Sevilla, Córdoba, Pau, Granada, Málaga, Mont de Marsan, Tampere, Córcega, Festival de Ravenna…jsou jen některá z míst, kde Joaquín Grilo triumfoval a zaznamenal velký úspěch. V únoru 2001 na Festival de Jerez mělo premiéru De Noche: další vystoupení Joaquína Grilo, po němž následoval bouřlivý potlesk publika a velký ohlas odborné kritiky. Také toto vystoupení následně představil na významných mezinárodních tanečních a divadelních scénách. 
„Kromě veškerých nápadů, příležitostí a štěstí, které máš, musíš mít v každém okamžiku především ten správně promazaný a nastartovaný motor, protože pokud ho nemáš, tak stejně nedosáhneš ničeho... Rád pracuji sedm, osm hodin denně - někdy sám, někdy s lidmi, kteří se mnou spolupracují... Co se týče vystoupení, nelíbí se mi sestavovat věci způsobem, kdy řeknu lidem "ty budeš dělat tohle a ty tamto". Rád se snažím diskutovat se členy, kteří se mnou mají být na jevišti, a to i přes to, že ve světě, kde každý běží na jinou stranu, je to velmi obtížné. Pro vystoupení jako bylo to mé poslední, je potřeba hodně disponibility, jak časové tak umělecké, a to od všech členů. Je důležité obklopit se lidmi, kteří tě znají dobře. Když například kytarista zahraje na strunu smutně nebo vesele, není to proto, že by se nechal ovlivňovat svými náladami, ale naopak, aby ti pomohl dotvořit ucelený dojem celé choreografie.” V letech 2001- 2003 často tvořil uměleckou dvojici s Rosarií Toledo, která vystupovala také jako sólistka v jeho choreografii Grilo. S touto tanečnicí se představil i v roce 2004 v choreografii Formas y movimiento, na osmém ročníku sevillského Bienal de flamenco. 
K jeho nejnovějším dílům patří choreografie Tiempo, kterou sestavil pro Ballet Nacional de España a která měla premiéru 23. ledna 2006 v Palacio de Festivales de Santander. „Ke své práci potřebuji čas - veškerý pozemský čas. Být hodiny zavřený ve studiu a zkoušet. Ale také hodiny k žití, protože život sám, je to, čím lidé vyživují umění. Vždycky jsem se snažil proniknout do různých prostředí, které mě obklopovaly, mluvit s lidmi, chodit v noci do barů... Pro mě bylo velmi důležité, když jsem mohl pracovat v tablau v Barceloně, i sedm let, kdy jsem žil v Madridu a setkával se tam se spoustou flamenkových umělců.” Dne 24. února 2006 v divadle Villamarta Compañía de Joaquín Grilo úspěšně zahájila desátý ročník Festivalu de Jerez se svým vystoupením A solas, které bylo inspirováno tvorbou Sergio Bambarena „El guardián de la luz”. 
V březnu 2006 patřil spolu s kytaristou a skladatelem Manolo Sanlúcarem k hlavním hostům druhého ročníku Mezinárodního flamenkového festivalu v Paříži. „Rád riskuji. Když jdeš na scénu s dobře nacvičeným a nastudovaným tancem, tak nastupuješ jistě, ale je to jen falešná jistota, protože každé přímé setkání se zpěvem, publikem, je jako když vstupuješ do nějakého labyrintu, a čím hlouběji chceš vstoupit, tím víc se v něm ztrácíš. To, co potřebuješ, je riskovat. Strach, který cítíš v této hloubce, tě vede ke skutečně upřímnému dialogu s těmi, co jsou s tebou a k maximálnímu uspokojení.” Jako lektor se Joaquín Grilo specializuje na výuku taneční techniky převážně těchto flamenkových palos: Seguiriya, Soleá, Alegrías, Farruca a Bulería. „Já si nemyslím, že bych byl dosud v plné zralosti, ale pokouším se o to. Domnívám se, že jsem začal zrát a že jsem na dobré cestě. Rád si vychutnávám dobré věci, cítím se maximálně otevřený a užívám si, když jsem zavřený ve studiu a poslouchám hudbu, kde se snažím vytvořit s ní společný jazyk, který by byl také mým jazykem - mým způsobem vyjádření. Snažím se, aby tento jazyk byl pokaždé bohatší.” 
A jaký je názor naší přední flamenkové tanečnice Jany
Drdácké po vystoupení Joaquína Grilo v choreografii A
solas v únoru 2006 na Festival de Jerez? CENY:
DISCOGRAFIE:
|